Tchaj-pan od Jamese Clavella je na první pohled docela kvalitní dobrodružnou knihou, vyprávěním o životě a soupeření anglických obchodníků Struana a Brocka. Kdyby to opravdu bylo jen tak, byl by Tchaj-pan vynikajícím čtením a nezdráhal bych se vám jej doporučit. Jenže kniha Tchaj-pan obsahuje ještě něco víc...
Roger Zelazny je dalším z kultovních sci-fi autorů, který bohužel v době poměrně nedávné (roku 1995) zemřel, takže svou sbírku knih už nerozšíří. Ostatně to ani nemá zapotřebí, protože deset knih o Amberu je natolik fantastických, že mu věčnou slávu zařídily už dnes...
Ve druhé várce minirecenzí vám přinášíme pohledy na vynikající gamebook Ostrov vyhnanců od Zbyňka Dacha, totální parodii na všechno Fatální válka od Adama Slavického a legendární Čapkovy Povídky z jedné a z druhé kapsy. Myslím, že i to je nabídka bezesporu zajímavá.
Fredericka Forsytha máme v paměti jako novináře a spisovatele, který se proslavil především Dnem pro šakala, podle kteréžto knihy byly natočeny hned dva velmi dobré filmy. Proto by byl téměř hřích nepřinést vám jeho profil.
První tři minirecenze z Echa 7 nabízejí krátké pohledy na vynikající sbírku sci-fi minipovídek Rychlý jako gepard a řvoucí jako lev (sebral Isaac Asimov), vynikající fantasy Pán všech krůpějí od české spisovatelky a manželky autora Dračího doupěte, Vilmy Kadlečkové (její manžel se jmenuje Martin Klíma), a konečně nejznámější horor legendy tohoto žánru, Agathy Christie.
Kdybychom měli vyjmenovat vše, co kdy Isaac Asimov napsal, nestačilo by nám na to jedno celé Echo - tento autor patří k nejplodnějším sci-fi spisovatelům vůbec. Jirka se proto ve svém článku zaměřil na jeho nejvýznamnější dílo - ságu o Nadaci.
Knihy Roberta Asprina bezesporu patří k tomu nejlepšímu, co můžete začít číst ve chvíli, kdy je vám smutno a potřebujete rozveselit, kdy si chcete odpočinout nad trochou nenáročného počtení. Jde o humornou fantasy, která se čte jedním dechem.
Zaklínač je monumentální fantasy dílo, které boří hranice tohoto žánru. Nikdo po přečtení pěti dílů ságy o Geraltovi z Rivie, Cirille z Cintry a Yennefer z Vengerbergu nemůže považovat fantasy nikdy víc za podřadný žánr. Sapkowski je bezesporu mistrem svého žánru, který se plně vyrovná Tolkienovi, ba dokonce ho v mnoha věcech předčí.
Až na krátký okamžik děsivého útoku na kousku zablácené země, plné kráterů a opuštěné jako měsíc, strávil Paul Jonas dvacátý čtvrtý březen roku 1918 stejně jako tři dny předtím a většinu předcházejících měsíců - krčil se před chladem v páchnoucím bahně někde mezi Ypresem a St. Quentinem, byl napůl ohluchlý ranami německých těžkých děl a modlil se k Něčemu, v co už sám dávno nevěřil. Finche, Mulleta a zbytek čety ztratil kdesi v chaosu útoku - doufal, že se bezpečně dostali do nějakého jiného zákopu, ale bylo velmi těžké představit si něco jiného, než jeho vlastních několik loktů mizérie. Celý svět byl mokrý a lepkavý. Roztrhaná země, holé stromy a samotný Paul byl ponořený do pomalu padající mlhy, která se snesla společně se stovkou do ruda roztavených úlomků na zbídačená těla vojáků.
